Veganem ve Vídni

Konečně jsem se dokopala k dlouho plánovanému (trochu delšímu) článku o mých poznatcích z čtyřměsíčního pobytu ve Vídni, kde jsem byla na Erasmu. A samozřejmě jsem se tam musela nějak stravovat a obstarávat si suroviny, takže si myslím, že nebude od věci, když se o své postřehy podělím a poskytnu tak těm, co se do Vídně chystají nějaké užitečné rady a tipy. Nejvíce budou z oblasti nákupů potravin, protože na nákup jsem chodila snad každý den.

Ještě bych chtěla na začátek doporučit tuto stránku, kde najdete plno dalších užitečných informací o tom, kde nakoupit nebo kam zajít na jídlo a krom toho i přehled veganských akcí ve Vídni. Musíte však umět německy :)

Veganské jogurty a dezerty

Tak tady pro vás mám článeček, kde budu hodnotit různé rostlinné (sójové, rýžové, ovesné atp.) dezerty a jogurty. Kritérium, podle kterého jsem udávala hodnocení, byla převážně chuť. Co se týče složení, je k němu také přihlédnuto, ale jelikož nejsem odborník na výživu a jednotlivé složky ve složení nedokážu zas až tak dobře vyhodnotit a určit, nakolik je produkt přírodní či chemický, nebudu se ani v hodnocení snažit o nějaké rozbory. Prostě už to nechám na vás.
Také musím podotknout, že si takovéto výrobky nekupuji každý den. Jednak kvůli vyšším cenám některých z nich, ale také proto, že mi to přijde trošku zbytečné a takovou potravinu nutně nepotřebuji, na snídani dám raději přednost kaši z vloček. Každopádně na občasné zpestření či mlsání si klidně dám. Nebo když maminka koupí :-D
Seženete ve zdravých výživách, hodně věcí také v Globuse, Bille, Tescu atd.

Sojagurt Joya

Zatím jediný rostlinný jogurt, co jsem jedla. Míchám jej do ovesné kaše, samotný jej jím jen málokdy.
Zatím vyzkoušené varianty:
Natur: tedy bílý, i když vlastně tak úplně bílý není, přece jen, ta sója barvu ovlivní. Obecně jsem nikdy neměla moc ráda bílé jogurty a to platí i o tomto, takže asi nemohu hodnotit příliš objektivně.
Špatný není, ale ta sójová pachuť tam trošku zůstává, je to trošku jako rozmixované tofu.

Moje hodnocení: 2,5/5

Ovocné: meruňka a jahoda, tak tyhle mi chutnají oba, více spíše ten meruňkový. Obsahují kousky ovoce.

Moje hodnocení: 4/5

Kika rýžový dezert (SojaProdukt)

Začneme výrobkem od firmy SojaProdukt. Vím, že plno lidem nechutná, ale já za sebe musím říct, že není špatný, alespoň co se chuťové stránky týče. Jinak je ale na můj vkus hodně sladký a chuť působí malinko uměle. Konzistencí bych ho přirovnala k...ani nevím čemu. Asi něco pudinkem a jogurtem.
Cena není v porovnání s jinými rostlinnými jogurty a dezerty nijak vysoká (cca 14 Kč, tuším), ale nejspíš odpovídá kvalitě složení. Takže za mě jednou za čas fajn, ale jinak nemám potřebu si jej kupovat.
Naleznete v příchutích vanilka, meruňka, malina a jahoda.
P.S. Myslím, že to samé se prodává také pod názvem Sojáčik, je to od stejné firmy, rovněž rýžový dezert.

Moje hodnocení: 3/5

Ovesný dezert (Kalma)

Tohle už je něco trošku víc pudinkovějšího (je takový tuhý, nevyteče z kelímku) a také lepšího. Obsahuje celozrnný oves, extrakt z čekanky, slazen je stévií a jak uvádí obal, je také zdrojem vlákniny, vápníku a vitaminu B12.  Jsou v něm cítit malinké kousky vloček.
Prodává se ve dvou variantách, čokoláda a vanilka, kupuji jej ve zdravých výživách nebo v Globuse.

Moje hodnocení: 4/5

Alpro dezert

Tak proti tomuto dezertu, který připomíná pudink, nemůžu nic namítat, je to fakt mňamka. I když je vyroben ze sóji, není v něm sójová pachuť nijak znát, za což si u mě rozhodně zaslouží plusové body. Odradit však může vyšší cena.
Příchutě: vanilka, čokoláda a tmavá čokoláda, nově snad i karamel, ale ten jsem viděla v Rakousku, nevím, jak v ČR.

Moje hodnocení: 5/5

Soja Dessert (Alnatura)

Označila bych jej za takovou levnější variantu dezertu od Alpra. Přijde mi dost podobný, možná o něco málo sladší.
Příchutě: čokoláda, vanilka

Moje hodnocení: 5/5

Rýžový dezert Provita

Zatím jsem vyzkoušela dva, a to v příchutích karob a lesní směs. Karobový mi chutnal asi o něco víc, jen v něm byl cítit jakoby nějaký prášek (možná právě z toho karobu?). Lesní směs je také dobrá, chutná skoro úplně jako jogurt. Konzistenci však má tento dezert spíše pudinkovou. 

Plusem je, že není ze sóji, se kterou by se to také nemělo přehánět a mimo to se vyvarujete i její nepříjemné pachuti ("ocasu"), která se někdy v sójových výrobcích vyskytuje.

Moje hodnocení: 4,5/5

Útulek Tibet

Útulek Tibet, občanské sdružení, které bylo založeno roku 2007 a sídlí v obci Marefy u Bučovic (28 km od Brna), je vlastně takový rodinný azyl pro opuštěná a handicapovaná zvířátka - psy, kočky a také prasátka. Provozovatelé útulku zrekonstruovali dům, ve kterém kdysi sídlila chovatelská stanice a vytvořili v něm obytné prostory jak sami pro sebe, tak pro zvířata - v areálu se nacházejí kotce, venkovní voliéra pro kočky, stáje i ordinace. Všechna zvířata mají možnost pohybu jak v domě, tak venku. Pro psy i prasata jsou zřízeny venkovní vytápěné kotce/chlívky.

Jelikož je to nezisková organizace, funguje z vlastních zdrojů a darů, o zvířata pečují dobrovolníci.

Kočičky i pejsci jsou čipovaní, očkovaní a samozřejmě i zbaveni parazitů, prováděna je i kastrace. I když je kapacita útulku poměrně vysoká, je stále plno (momentálně stop stav). Zvířátka, která jsou momentálně v nabídce, lze sledovat na stránkách sdružení.

Co se týče prasátek, ta rovněž hledají domov, ale pouze u majitelů, kteří nekonzumují maso (přirozeně). Prohlížet můžete zde.

V útulku však žijí mimo tato nabízená zvířátka i stálí obyvatelé, kteří z určitých důvodů nemohou být nabídnuti k adopci. Těmi důvody může být např. špatný fyzický či psychický stav, kdy by zvířeti neprospělo, aby se odloučilo od svých pečovatelů a změny by jen těžce snášelo. Jedná se o kočičky, pejsky, ale také ovečky, slepice a želvy, o zvířata zachráněna před porážkou/testováním a podobnými nehezkými osudy. Všechny tyto obyvatele můžete prohlížet zde.

Jako každá nezisková organizace, je i útulek Tibet vděčný za jakýkoli příspěvek, ať už peněžní či materiální (tzn. krmivo, deky, ručníky, pelechy, čistící prostředky, prací prášky atp.) Pomoci můžete i jako dobrovolník úklidem či vyvenčením pejsků. Pokud chcete přispět a ještě z toho mít něco pro sebe (něco víc, než jen dobrý pocit), lze momentálně zakoupit kalendář na rok 2016 s nádhernými kresbami MVDr. Simony Kovaříkové. Bližší info zde.

Já osobně tomuto projektu velmi fandím. Vždycky bylo mým snem vytvořit něco podobného, udělat dobrý skutek a zachraňovat zvířata ve velkém. Samozřejmě však vím, že to v žádném případě není jednoduché a stojí to neskutečné množství úsilí a práce. Proto před těmi, kdo zřídili nejen tento útulek, ale i další, smekám. Mají můj obrovský obdiv za to, jak dokáží pomáhat a dělat opuštěné zvířecí dušičky šťastnější. Myslím, že to, co jim ta zvířata dají na oplátku, všechnu lásku, vděčnost a pozitivní energii, plně vynahrazuje a ještě převyšuje všechno to, co do toho vložili a můžou si být jistí, že na tomto světě odvedli velký kus práce, která má smysl.
Také bych se někdy ráda vypravila na výlet a útulek navštívila, přivezla nějaké užitečné věci a případně i pomohla, kdyby bylo potřeba.

Slepice v nouzi

Slepice v nouzi je iniciativa, která vznikla v České republice a která vychází z filozofie, že slepice není jen hloupé stvoření a stroj na vajíčka, ale má stejně jako všichni živí tvorové právo prožít kvalitní a šťastný život.

Jelikož slepice (a samozřejmě i jiná zvířata) ve velkochovech velice trpí, chtějí lidé ze Slepice v nouzi bojovat za lepší život pro ně. To se děje tak, že vykupují slepice z velkochovů a ty si pak mohou lidé adoptovat a vzít si je domů, případně je možná i virtuální adopce.
Rovněž se tato organizace snaží ukázat, že slepice není hloupá, jak si mnoho lidí myslí, ale že jsou to jedineční, citliví a inteligentní tvorové. (Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že opravdu jsou.)
Zároveň je jejich cílem spolupracovat s podobně smýšlejícím organizacemi a společně se snažit o zlepšení podmínek pro všechna hospodářská zvířata.

Ve velkochovech jsou slepice likvidovány v raném věku, hned, když přestanou splňovat normy snášení vajec. Chované doma, v kvalitních podmínkách, s dobrou stravou a bez stresu se však mohou dožít i 10 let.
Pokud se chcete dozvědět víc, pak v tomto článku na mém blogu.

Takto to nemá vypadat...

A jak tedy může člověk pomoci?
Způsobů je několik. Samozřejmě pro každého není možné, aby si domů vzal slepici. Pokud se ale člověk pro adopci opravdu rozhodne, může to udělat buď skrz organizaci nebo zajet přímo do velkochovu a slepice/slepici odkoupit tam. Jinak je možnost vypomáhat jak finančně, tak materiálně. Pro bližší info klikněte zde.

Zapojit se člověk může také jako dobrovolník a pomoci organizaci různými způsoby. Ať už je to komunikace se zájemci o adopci a s velkochovy, grafické práce, jednání se sponzory, organizace předávky,...Lidé ze Slepice v nouzi ocení každou pomoc. Bližší info

Můžete si také zakoupit výrobky jako jsou placky, knihu či ceduli na plot. Výtěžek jde samozřejmě na podporu slepiček. Výrobky naleznete zde.

Pokud vás tedy tato iniciativa zaujala a chtěli byste se dozvědět více či případně pomoct, naleznete informace na oficiálních stránkách nebo na stránkách na Facebooku.

Sojové plátky zapečené s tavenýrem

Zkoušela jsem veganskou obdobu kuřecího masa zapečeného se sýrem, které měl na oběd zbytek rodiny a dopadlo to moc dobře. Chutnalo dokonce i masožravcům!

Co budeme potřebovat?

• sójové plátky
• bujon či koření na vaření plátků (dávám sojovku, libeček, sladkou papriku, grilovací koření, pepř, chilli)
• rostlinný sýr Tavenýr
• cibule
• sůl, pepř
• sladká paprika
• olej

Jak na to?

1. Plátky si uvaříme v bujonu či ve vodě s dostatečným množstvím koření. Necháme je vychladnout a pak z nich důkladně vymačkáme vodu. Vývar nevyléváme.
2. Zapékací misku vytřeme olejem, naklademe do ní plátky, zlehka je osolíme a opepříme, poklademe na ně na měsíčky nakrájenou cibuli a nastrouhaný tavenýr. Na vrch zasypeme paprikou.
3. Dáme péct do trouby, průběžně podléváme vývarem, který nám zbyl z vaření plátků. Zapékáme, dokud se tavenýr neroztopí a pokrm nechytne křupavou kůrčičku.

Dobrou chuť! :)

Vánoční raw kuličky třikrát jinak

(zhora: perníkové kuličky, lanýže, raffaello)

Sice už máme Štědrý den za dveřmi, ale pokud byste třeba měli dojem, že jste napekli málo cukroví, můžete narychlo zkusit splácat ještě tyhle veganské raw kuličky. Nejsou náročné na přípravu ani na suroviny, jediné, co budete potřebovat, je alespoň trochu výkonný mixér. Lze použít jak stolní, tak tyčový, s tím tyčovým to ale bude větší "piplačka", zvlášť pokud máte takového chudáčka, jako mám já. Ale zvládla jsem to i s ním, takže se toho nebojte a určitě tyhle kuličky zkuste, jsou opravdu dobré a vypadají hezky.

1. (Růžové) Raffaello kuličky s brusinkami

Na úvod musím říct, že tyto kuličky vůbec nemusí být růžové. Mě zrůžověly proto, že jsem je sladila datlovým sirupem, který je prostě tmavý a hmotu zabarví. Pokud je chcete mít bílé, použijte nějaký více čirý sirup, např. agávový. Pozor ale na rozdílné sladivosti, agávový sladí více než datlový! Uvedené množství sirupu je tedy spíše orientační, raději dejte méně, ochutnávejte a podle potřeby přidávejte. Já třeba nemám ráda příliš sladké, proto jsem to nijak nepřeháněla.

Co budeme potřebovat?

• 200 g kokosu
• 20 g kokosového oleje
• vanilkové sójové mléko podle potřeby (nebo jakékoli jiné, případně vodu)
• 2 lžíce datlového (nebo jiného) sirupu
• půl lžičky vanilkového aroma
• špetka soli
• mandle
• lžíci sušených brusinek
• kokos na obalení

Jak na to?

1. Nejprve se pokusíme umixovat strouhaný kokos se solí na hmotu. Pokud nemáte výkonný mixér, asi to moc dobře nepůjde, ale zkuste aspoň trochu, je to lépe pojivé, jelikož pustí tuk. ¨
2. Když máme rozmixováno, přidáme rozpuštěný kokosový olej a sirup, podle potřeby tekutinu (mléko / vodu) a mixujeme, dokud se vše nepromísí a nevznikne souvislá hmota. 
3. Brusinky nakrájíme na menší kousky a zapracujeme do hmoty.
4. V případě potřeby dáme hmotu ztuhnout do lednice. Pak tvarujeme kuličky, do jejichž středu vložíme mandli a na závěr je obalíme v kokosu.

2. Perníkové kuličky

Tyhle kuličky jsou dost sladké, proto neuvádím žádné sladidlo. O vše se postarají datle.

Co budeme potřebovat?

• hrnek datlí
• půl hrnku ovesných vloček rozemletých na mouku
• 1 lžíce perníkového koření
• 2 lžíce drcených lískových oříšků
• oříšky na obalení
• voda / mléko podle potřeby

Jak na to?

1. Rozmixujeme (vypeckované) datle. 
2. Vsypeme oříšky a koření a zase krátce promixujeme. Pokud je hmota příliš tuhá, přidáme vodu.
3. Postupně přisypáváme rozemleté vločky.
4. Ze vzniklé hmoty tvarujeme kuličky, které obalíme v rozdrcených oříšcích.

3. Datlové lanýže

Moje favoritky. Škoda, že jsem jich udělala nejmíň, takhle asi nikomu nenabídnu :-D

Co budeme potřebovat?

• hrnek datlí
• 2 lžíce drcených lískových oříšků
• 2 lžíce kakaa
• kakao na obalení
• (kávový rum)

Jak na to?

Postup je naprosto stejný jako u předchozích receptů. Prostě rozmixujeme datle, poté přidáme oříšky, kakao, vytvoříme kuličky a obalíme v kakau.

Tak dobrou chuť a šťastné a veselé Vánoce, během kterých však nebudete myslet jen na sebe a na svůj požitek, ale i na všechny živé tvory, kteří nemají tu"výhodu" být lidmi a kteří ani na Vánoce ani v žádný jiný den v roce nepoznají, co je to štěstí. V neposlední řadě také na zvířátka bez domova, která budou trávit svátky za mřížemi útulku. 

Buďte soucitní a zkuste prožít Vánoce bez podpory krutosti.

Děkuji...

Čert hledá domov

Edit: 7.12. našel Čertík domov :) Poprvé v životě bude trávit Vánoce s lidmi, kteří ho mají rádi. Držme mu palce, ať už se má jen a jen dobře!

Čert je pejsek, se kterým se život nemazlil. Po pěti letech strádání mu konečně někdo podal pomocnou ruku a zachránil jej z otřesných podmínek, ve kterých byl nucen žít. Čert by si však zasloužil ještě mnohem víc: NOVÝ DOMOV.
Dočíst jste se o něm mohli už v předchozích článcích (útulkové reflexe). V útulku se nachází přes 8 měsíců a stále o něj nikdo neprojevil zájem. Proto jsme se s naší vedoucí rozhodly, že uděláme větší akci, natočíme s ním video, sepíšeme jeho příběh a budeme jej sdílet, kde to jen půjde. Snad to pomůže, protože Čertík je úžasný pejsek, který si nezaslouží, aby trávil svůj život za mřížemi.

Podívejte se tedy prosím na video s ním, případně sdílejte, ať Čertovi najdeme domov!

Čertův příběh

Čert byl několik let držen zavřený bez možnosti výběhu v kotci s polorozpadlou boudou, podlahou pokrytou blátem a výkaly, neměl si ani kam lehnout nebo sednout. Místo misek plesnivé a zabahněné kastroly. Lidé bydlící okolo věděli, jak žije, ale nejednali.  Bylo zjištěno, že byl Čert dokonce svým „majitelem“ bitý, což bylo zřejmé už z toho, jak moc se jej bál.

Naštěstí byl Čert zachráněn lidmi z Moravskoslezského spolu na ochranu zvířat a umístěn do útulku. Začátky byly složité, jelikož Čertík ve svém životě nepoznal nic hezkého, nevěděl co je to pohlazení a vlídné slovo a od lidí očekával jen to špatné. Bál se doteků, nechtěl vylézt z kotce, ve kterém jen vystrašeně ležel.

Postupem času však začal zjišťovat, že lidé kolem něj jsou na něj hodní, dávají mu dobroty, hlavně piškotky, které má moc rád, má díky nim suchý kotec, teplou deku a spoustu hraček. Krok za krokem začal projevovat větší důvěru, už se neoháněl, když na něj chtěl někdo sáhnout.

Dnes už u Čertíka můžeme vidět obrovský pokrok. Po psychické stránce je na tom mnohem lépe, miluje hračky, které si s sebou bere na procházky, moc rád aportuje. Je velmi chytrý, učenlivý a dobře ovladatelný, po ostatních psech nevyjíždí. Jediné, co potřebuje, je trpělivost a laskavý přístup.  Ty, na které je zvyklý, má rád a vítá je, na ostatní potřebuje trochu více času, ale není se čemu divit, po tom všem, co prožil. Zaslouží si trpělivého a majitele, u kterého jeho zraněná psí duše najde pochopení. Majitele, který jej bude mít rád, bude se mu věnovat a vynahradí vše, čeho se Čertovi několik let nedostávalo. Čertík se mu jistě odvděčí svou láskou a důvěrou a bude mu věrným přítelem. 

My, kteří jsme jej mohli poznat a sledovat, jak se z ustrašeného a ztrápeného psa stává veselý pes s chutí do života, mu ze srdce přejeme, aby takového majitele našel.

Pomozme mu tedy najít pána, po jehož boku prožije krásný život, který si tak moc zaslouží!