Eintopf ze zeleniny a arašídového másla

Eintopf (pro neznalé německého jazyka: čte se "ajntopf") je pokrm, jak už název napovídá, pocházející z německé kuchyně. Dalo by se říct, že je to taková hustší polévka, která se připravuje tak, že se všechny suroviny naházejí do jednoho hrnce a společně se vaří.
Já jsem se nechala inspirovat receptem z jedné německé veganské stránky a jeden takový eintopf vyzkoušela uvařit. Není to nic, co by člověku vyrazilo dech svou jedinečností, nicméně se jedná o dost chutné, voňavé a syté jídlo, které navíc příjemně zahřeje díky koření, které je v něm použito. Ozvláštněno je pak přidáním arašídového másla.

Co budeme potřebovat? (2 porce)

• čtvrt hlávky bílého zelí nebo kapusty, nahrubo nasekané
• 1 mrkev
• půl červené papriky
• půl konzervy kukuřice nebo fazolí, nebo jakkoli namíchané podle chuti
• půl cibule
• 2 lžíce arašídového másla
• 125 ml pasírovaných rajčat
• 125 ml vývaru
• tymián, římský kmín, kajenský pepř / chilli, sůl
• olej

Jak na to?

1. Nakrájíme si cibuli na drobno, papriku na kostičky, mrkev na kolečka a zelí či kapustu (já použila zelí) nahrubo. 
2. Na oleji orestujeme cibuli s paprikou, přidáme půl lžičky římského kmínu a čtvrt lžičky kajenského pepře. Zarestujeme, zalijeme vývarem a rajčaty, přidáme všechnu nakrájenou zeleninu, půl lžičky tymiánu, vmícháme arašídové máslo a posolíme. Vaříme, dokud zelenina nezměkne. 
3. Ke konci vmícháme fazole a kukuřici, necháme ještě chvilku povařit, ochutnáme, dochutíme a podáváme :) 
4. Jako přílohu jsem zvolila nejprve rýži, pak žitný chléb a bramboráky. Za mne chléb a bramboráky nejlepší :)

Barevné robi špízy

A máme tady receptík! :) Vypůjčila jsem si ho na Blue Vegan Pig, blogu, který mohu jedině doporučit, takže kdo tam ještě nebyl, ten ať tam okamžitě běží!

Recept je to velmi jednoduchý, rychlý (pokud nepočítám marinování robi) a ještě k tomu chutný, takže to je přesně to, co vždy uvítám - a hádám, že nejen já.

Co budeme potřebovat? (cca 2 - 3 porce)

• balení plátků robi
• paprika, cuketa, cibule, žampiony atp. 
• marináda: olej, sójová omáčka, česnek, adžika, paprika, pepř, případně další oblíbené koření
• brambory jako příloha

Jak na to?

1. robi nakrájíme na čtverečky a naložíme ideálně na 24 hodin do marinády
2. na špejle napícháme střídavě namarinované robi s kousky cukety, papriky, cibule a žampionů
3. do vymazaného pekáčku dáme nakrájené uvařené brambory, na ně naklademe špízy a potřeme marinádou
4. pečeme pod alobalem cca 10 minut, poté otočíme, znovu potřeme marinádou a pečeme dalších 10 minut
5. A pak už jen jíme :)

Po dlouhé době zase v útulku

Minulý víkend jsem po 4 měsících studia ve Vídni mohla konečně zase nastoupit do služby, tedy do útulku, o kterém jsem vám už tady několikrát psala.
Jestli jsem se po návratu na něco opravdu těšila, tak to byla (krom mého přítele a mého kocoura) právě práce v útulku, která mě dobíjí pozitivní energií a dává mi pocit, že moje existence na této planetě má alespoň nepatrný význam.

Já a za mnou kámoška Sindy

Tento měsíc se v útulku nenachází velké množství zvířat (takže jsem měla alespoň pohodovou službu, při které jsem se zase pozvolna dostala do tempa :-D). Docela dost zvířátek však bylo nemocných a v léčení (fraktury, nachlazení, operace apod.), měla tedy dost času s každým se pomazlit a dodat mu tak trochu chuti do života a dobré nálady. Tak například jsme tam teď měli kočičku, které se operoval nádor na čelisti zasahující až do ucha. Kočička pořád jen seděla v záchodku, smutná, s oholenou hlavičkou a kanylou v tlapce. Po trošce pomazlení a vlídných slov sama přišla, vylezla mi na klín, tam se stulila a ležela, potom dokonce s chutí snědla svou porci masa. Věřte mi, takové okamžiky opravdové a spontánní lásky zahřejou nejvíc u srdce.

Co se týče pejsků, máme jednoho starého křížence jezevčíka a kokra. Sice špatně slyší i vidí, ale je to naprosto zlatý a maximálně kontaktní pejsek, který by byl nejraději pořád v blízkosti člověka. Nejhorší jsou ty momenty, kdy jej musíte zavřít zpět za mříže kotce. Proto mu držím palce, ať najde majitele co nejdříve.

Během mé služby donesli dalšího pejska, vyděšené štěně, které našli pobíhat v Ostravě. Opravdu moc se bálo a nejlíp mu bylo, když mohlo být zalezlé v pelechu v kotci a když na něj nikdo ani nemluvil. Kritická situace nastala v momentě, kdy jsem jej půjčila jedné paní na venčení a on v nestřežené chvíli zdrhnul. Naštěstí ale vše dobře dopadlo a s pomocí dalších lidí jej nakonec chytila. Nyní už se štěňátko rozkoukalo, dostalo jméno Bono a čeká na nového majitele.

zatím ještě smutný a vyplašený

Poslední pes, se kterým jsem bohužel osobně neměla tu čest, je fenka křížence huskyho Kaira. Je to v útulku opravdový skvost. Jelikož byla přijata s frakturou, která musela být zoperována, ještě v útulku nějaký čas pobude, respektive čeká ji ještě jedna operace, při které se jí z nohy vyjme ploténka fixující zlomeninu.

krasavice, že?

No a to je tak ve zkratce vše, bohužel jsem tentokrát moc nefotila, takže nemám příliš zajímavý obrázkový materiál, ale snad příště :)
Točila jsem ale videa, tak mě napadlo, že bych někdy (kdybych měla čas, uměla to atp.) mohla na blog dát i nějaké sestřih, prostě takový vlog z útulku (alias Chcete mě) :) Ale záleží na tom, zda by o něco takového byl zájem.

Kosmetika Jordana (netestováno na zvířatech)

Tento článek se bude zabývat tematikou, která na tomto blogu asi nebude příliš častá, jelikož se nepovažuju za nějakého znalce kosmetiky a nejsem člověk, který by jí měl doma hromady a dokázal o ní erudovaně psát. Nutno dodat, že nejsem nijak zvlášť náročná, takže si nepotrpím na značkovou kosmetiku za velké peníze, jsem prostě takový běžný uživatel s malou kosmetickou taštičkou :-D Tuto recenzi na kosmetiku americké značky Jordana, která netestuje na zvířatech, jsem se však rozhodla sepsat z toho důvodu, že je tato značka spíše neznámá či přehlížená a to je podle mě škoda, protože má kvalitní výrobky za velmi příznivou cenu (i když z hlediska složení to asi nebude žádná hitparáda, nicméně v tom se nevyznám).  Navíc je pro mě velkým plusovým bodem, že netestuje na zvířatech a plno výrobků je veganských a není tedy od věci trochu ji zpropagovat.

Proto si tedy můžete níže ve zkratce přečíst, co od této značky používám a co doporučuji.

A nakupovat můžete zde

Make-up a korektor 2v1 Complete Cover

Pro mě jeden z nejlepších, možná dokonce nejlepší z produktů Jordany. Skvěle kryje, dlouho vydrží a cenově je velice příznivý (v eshopu 109 Kč). Výrobek je v tubě, takže se s ním dobře pracuje. V nabídce je opravdu velké množství odstínů. Jediné, co bych malinko vytkla, je to, že plno odstínů má spíše žlutý/oranžový podtón. Já jsem to ale vyřešila tak, že nejsvětlejší odstín Fair Beige míchám s odstínem Creamy Natural, který je jediný (světlý) s růžovým podtónem a jsem spokojená.

Tvářenka

Tvářenky jsou taky super. Doma mám dvě, jednu používám já a druhou mamka. Vydrží dlouho a nevím, co bych k nim dodala (říkám, že nejsem odborník :-D)
Já používám odstín Rose Silk, je to taková pěkná studená růžová, vhodná pro takové sněhurky, jako jsem já. Mamka má Coral Sandy Beach, ta je taková meruňková a třpytivá.

Matná rtěnka

Rtěnku jsem si koupila jen jednu a to v odstínu Haute Red (za 25 Kč, hihi). Chtěla jsem vyzkoušet, jak mi bude sedět červený odstín a jsem se rtěnkou moc spokojená. Dobře pigmentovaná, dobře drží a hlavně: je matná. Nesnáším, když se mi na obličeji cokoli leskne, takže pro mě jasná volba. Určitě v budoucnu vyzkouším i jiné rtěnky (nebo mamka, ta je více rtěnkový typ), četla jsem na ně totiž pozitivní ohlasy.

Balzám na rty Sweet 'n' smooth

Podle výrobce s lehkým barevným nádechem, obsahující vitamín C, jojobový olej a bambucké máslo. Zvláčňuje a chrání rty. No...vyrábí se v množství různých vůní a barev. Já jsem vybrala Sweet Mango a čekala, že to bude hezky vonět, ale nevoní. Alespoň mi ne, cítím v tom takovou nějakou chemii a že by to na rtech dělalo nějaké zázraky také říct nemůžu. Vyloženě propadák to není, ale asi už bych si to znovu nekoupila, hlavně kvůli té prapodivné umělé vůni.

Semi-permanentní linkovač se štětečkem

Tyto černé linky jsem si koupila kvůli slibované výdrži. Držely docela dobře, voda je jen tak lehce nesmyla, ale poměrně špatně se s nimi pracovalo, hlavně kvůli dlouhému tenkému štětečku, se kterým jsem si vždycky nanesla barvu i na řasy, na kterých mi to pak dělalo hrudky (nebo mám blbé řasy). Co mi ale vadilo ještě víc, bylo to, že se linky leskly a jak už jsem napsala výše, nemám to ráda. Takže už bych si je znovu nekoupila. Navíc pořád v lahvičce nějak tuhly a tvrdly, takže bylo nemožné protáhnout štěteček, který se pak všemožné třepil a kroutil.

Tužka na oči (obyčejná) -černá, bílá

Chtěla jsem nějakou klasickou černou tužku na oči, která se nebude rozmazávat a bude dobře držet a zároveň bude dostatečně černá. To tato tužka splňuje tak na 80%. Nijak zvlášť černá není, to ale neznamená, že by kreslila špatně. Pracuje se s ní dobře, jen je spíše taková tmavě šedá, což mi ale v konečném výsledku vyhovuje a nevadí. Nevydrží perfektní celý den, ale nerozmazává se, spíše bledne. Takže bych koupila znovu.

Tuto tužku jsem si koupila i v bílé barvě a nemám nic proti. Je dobře pigmentovaná, na projasnění oka ideální.

Stíny na obočí

Zjistla jsem, že stíny na obočí mi vyhovují více, než tužky, proto jsem se rozhodla vyzkoušet paletku od Jordany. A ještě ji nemám pořádně odzkoušenou, protože se zatím maluju svou starou paletkou od jiné značky, ale první dojmy jsou kladné. Koupila jsem ji v nejtmavším odstínu Black, na mě možná až moc tmavém, ale musím říct, že je opravdu dost dobře pigmentovaná. V kvalitním balení je i štěteček, který není zas tak špatný a dá se s tím v případě nouze i slušně namalovat. Záleží, jak šikovní jste :)

Zapečené oční stíny

Jsou vhodné na suché i mokré použití. Na mokro jsem je ještě nezkoušela, ale na sucho nejsou nijak moc pigmentované (mám černé). Žádná katastrofa to ale není, záleží, co od nich budete očekávat. Pokud sytou a výraznou barvu, sáhněte raději po jiných. Pokud chcete víčko jen zlehka vystínovat, pak mohu doporučit.

Rostlinný sýr Wilmersburger

Tento sýr jsem ulovila v rakouském Sparu. Z rostlinných sýrů jsem měla zatím jen Tavenýr (tofu do této kategorie nepočítám) a příliš mne nezaujal. Wilmersburger byl však i přes svou vyšší cenu láskou na první pohled a to ze tří důvodů:
1. Vypadá naprosto jako sýr.
2. Voní jako sýr.
3. Chutná jako sýr.
Ne že by se mi tak stýskalo po sýrech, ale bylo to prostě příjemné překvapení a přiznám se, že jsem na chvilku pojala podezření, že je to podvod a je to klasický sýr z kravského mléka :-D (což samozřejmě není).

V Rakousku jsem kolem něj chodila dlouho jako mlsný kocour a rozhodla se, že si jej koupím jako odměnu za zkoušky a tak se také stalo. Za 2,99 euro byl můj.
Zkusila jsem jej jen tak na chleba a pak také na toasty, kde se výborně, ale opravdu výborně roztaví a bylo to prostě opravdu jako klasický sýr, až mi doma ujídali :-D
A protože jsem zjistila, že čas od času prostě musí být můj, hledala jsem, kde by se u nás dal pořídit a našla jej zatím jen na internetu, např. na Veganfoods (mají také další příchutě: s rajčaty a bazalkou, kořením, cheddar, bylinkový, houbový a paprikový).

Každopádně jej mohu jen doporučit! Myslím, že čas od času si jej může dopřát každý vegan.

Celebrity pomáhají: Leonardo DiCaprio a Moby

Leonardo DiCaprio

Známý herec Leonardo DiCaprio se rozhodl zapojit do boje proti palmovému oleji, jehož produkce katastrofálně devastuje planetu a má za následek smrt mnoha živočišných druhů.
Herec se o problematiku životního prostředí zabývá už delší dobu a i když na Oscara stále čeká, dostal ocenění Crystal Awards, které se uděluje celebritám, kteří se podílejí na záchraně naší planety a jejích obyvatel.
Při předávání ceny Leonardo prohlásil: "Jednoduše si nemůžeme dovolit umožnit chamtivosti uhelných, ropných a plynových průmyslů, aby rozhodovali o budoucnosti lidstva. Ony subjekty s finančními zájmy v přetrvávání tohoto ničivého systému popíraly a dokonce kryly důkazy o změnách klimatu."
Není to poprvé, co DiCaprio zdůraznil, že je potřeba, abychom to byli právě my sami, kdo převezmeme zodpovědnost za naši planetu. A nezůstává jen u slov. Jeho nadace poskytne 15 milionů dolarů na ochranu životního prostředí, a to především na ochranu deštných pralesů na Sumatře, které zpustošilo pěstování palmy olejné k získávání palmového oleje.

Moby

Pozadu nezůstává ani zpěvák Moby, který otevřel veganskou restauraci a celý výtěžek z ní poputuje na charitu pro zvířata. Jeho restaurace se nazývá Little Pine a nachází se v Los Angeles. 

On sám je veganem už úctyhodných 27 let. K založení restaurace říká: "Otevření Little Pine nikdy nemělo být konvenční podnikatelskou snahou. Chtěl jsem jen představit veganství ve skutečně pozitivním světle a také podpořit organizace zabývající se ochranou zvířat, které odvádějí tak pozoruhodnou práci." A na otázku, proč vůbec zakládat restauraci odpovídá: "Pro mě je to možnost spojit věci, na kterých mi záleží: bio potraviny, sounáležitost, veganství, architektura a design, a všechny je představit na jednom místě."

Výtěžek putuje konkrétně organizacím jako např. The Humane Society, Farm Sanctuary, Sea Shepard, PETA nebo Animal Legal Defense Fund. 

Zdroj

Pravda o malujících slonech

Viděli už jste někdy takové ty slony, kteří drží v chobotu štětec a malují pestrobarevné obrazy? Asi ano, často se to ukazuje jako senzace a v asijských zemích (zejména v Thajsku) je to oblíbená atrakce pro turisty, stejně jako projížďky na slonech.

Ačkoli jsou sloni inteligentní tvorové, malovat obrazy jim není přirozené a ani v zajetí se u nich náhle a samovolně neprojevují skryté umělecké talenty. Pravda o důvodu jejich malování je totiž úplně někde jinde.

Aby dokázali malovat, procházejí sloni krutým výcvikem. Celému tomuto procesu se říká phajaan. Jedná se o zlomení ducha zvířete prostřednictvím hladovění, spoutávání a bití, to vše už v raném sloním věku. Až se slon zcela podvolí vůli svého trýznitele, teprve pak se začíná učit malovat.

I u samotného malování je přítomen člověk, který na první pohled působí, že slonovi jen pomáhá a podává štětce, ve skutečnosti jej však popichuje hřebíkem do citlivé tkáně uší nebo jeho ušima kroutí, a dává tak slonovi najevo, co má malovat.

Také štětce, kterými sloni malují jsou uzpůsobeny tak, aby z chobotu nevypadly, ale zároveň se jim do něj zapichují, což slonovi působí velké bolesti, jelikož je na konci chobotu spoustu nervových zakončení.

Jediným řešením je samozřejmě to, aby turisté tyto akce nepodporovali ale naopak silně bojkotovali a aby se pravda o tom, co za sloním malováním stojí, šířila. Možným řešením je např. komentování na turistických serverech typu Tripadvisor apod.
Jelikož vždy, když se zvíře musí chovat nepřirozeně za účelem pobavení publika, je za tím dlouhotrvající mučení. Žádné zvíře si však nezaslouží, aby bylo zneužíváno za účelem triviální zábavy.

Veganem ve Vídni

Konečně jsem se dokopala k dlouho plánovanému (trochu delšímu) článku o mých poznatcích z čtyřměsíčního pobytu ve Vídni, kde jsem byla na Erasmu. A samozřejmě jsem se tam musela nějak stravovat a obstarávat si suroviny, takže si myslím, že nebude od věci, když se o své postřehy podělím a poskytnu tak těm, co se do Vídně chystají nějaké užitečné rady a tipy. Nejvíce budou z oblasti nákupů potravin, protože na nákup jsem chodila snad každý den.

Ještě bych chtěla na začátek doporučit tuto stránku, kde najdete plno dalších užitečných informací o tom, kde nakoupit nebo kam zajít na jídlo a krom toho i přehled veganských akcí ve Vídni. Musíte však umět německy :)

Veganské jogurty a dezerty

Tak tady pro vás mám článeček, kde budu hodnotit různé rostlinné (sójové, rýžové, ovesné atp.) dezerty a jogurty. Kritérium, podle kterého jsem udávala hodnocení, byla převážně chuť. Co se týče složení, je k němu také přihlédnuto, ale jelikož nejsem odborník na výživu a jednotlivé složky ve složení nedokážu zas až tak dobře vyhodnotit a určit, nakolik je produkt přírodní či chemický, nebudu se ani v hodnocení snažit o nějaké rozbory. Prostě už to nechám na vás.
Také musím podotknout, že si takovéto výrobky nekupuji každý den. Jednak kvůli vyšším cenám některých z nich, ale také proto, že mi to přijde trošku zbytečné a takovou potravinu nutně nepotřebuji, na snídani dám raději přednost kaši z vloček. Každopádně na občasné zpestření či mlsání si klidně dám. Nebo když maminka koupí :-D
Seženete ve zdravých výživách, hodně věcí také v Globuse, Bille, Tescu atd.

Sojagurt Joya

Zatím jediný rostlinný jogurt, co jsem jedla. Míchám jej do ovesné kaše, samotný jej jím jen málokdy.
Zatím vyzkoušené varianty:
Natur: tedy bílý, i když vlastně tak úplně bílý není, přece jen, ta sója barvu ovlivní. Obecně jsem nikdy neměla moc ráda bílé jogurty a to platí i o tomto, takže asi nemohu hodnotit příliš objektivně.
Špatný není, ale ta sójová pachuť tam trošku zůstává, je to trošku jako rozmixované tofu.

Moje hodnocení: 2,5/5

Ovocné: meruňka a jahoda, tak tyhle mi chutnají oba, více spíše ten meruňkový. Obsahují kousky ovoce.

Moje hodnocení: 4/5

Kika rýžový dezert (SojaProdukt)

Začneme výrobkem od firmy SojaProdukt. Vím, že plno lidem nechutná, ale já za sebe musím říct, že není špatný, alespoň co se chuťové stránky týče. Jinak je ale na můj vkus hodně sladký a chuť působí malinko uměle. Konzistencí bych ho přirovnala k...ani nevím čemu. Asi něco pudinkem a jogurtem.
Cena není v porovnání s jinými rostlinnými jogurty a dezerty nijak vysoká (cca 14 Kč, tuším), ale nejspíš odpovídá kvalitě složení. Takže za mě jednou za čas fajn, ale jinak nemám potřebu si jej kupovat.
Naleznete v příchutích vanilka, meruňka, malina a jahoda.
P.S. Myslím, že to samé se prodává také pod názvem Sojáčik, je to od stejné firmy, rovněž rýžový dezert.

Moje hodnocení: 3/5

Ovesný dezert (Kalma)

Tohle už je něco trošku víc pudinkovějšího (je takový tuhý, nevyteče z kelímku) a také lepšího. Obsahuje celozrnný oves, extrakt z čekanky, slazen je stévií a jak uvádí obal, je také zdrojem vlákniny, vápníku a vitaminu B12.  Jsou v něm cítit malinké kousky vloček.
Prodává se ve dvou variantách, čokoláda a vanilka, kupuji jej ve zdravých výživách nebo v Globuse.

Moje hodnocení: 4/5

Alpro dezert

Tak proti tomuto dezertu, který připomíná pudink, nemůžu nic namítat, je to fakt mňamka. I když je vyroben ze sóji, není v něm sójová pachuť nijak znát, za což si u mě rozhodně zaslouží plusové body. Odradit však může vyšší cena.
Příchutě: vanilka, čokoláda a tmavá čokoláda, nově snad i karamel, ale ten jsem viděla v Rakousku, nevím, jak v ČR.

Moje hodnocení: 5/5

Soja Dessert (Alnatura)

Označila bych jej za takovou levnější variantu dezertu od Alpra. Přijde mi dost podobný, možná o něco málo sladší.
Příchutě: čokoláda, vanilka

Moje hodnocení: 5/5

Rýžový dezert Provita

Zatím jsem vyzkoušela dva, a to v příchutích karob a lesní směs. Karobový mi chutnal asi o něco víc, jen v něm byl cítit jakoby nějaký prášek (možná právě z toho karobu?). Lesní směs je také dobrá, chutná skoro úplně jako jogurt. Konzistenci však má tento dezert spíše pudinkovou. 

Plusem je, že není ze sóji, se kterou by se to také nemělo přehánět a mimo to se vyvarujete i její nepříjemné pachuti ("ocasu"), která se někdy v sójových výrobcích vyskytuje.

Moje hodnocení: 4,5/5

Útulek Tibet

Útulek Tibet, občanské sdružení, které bylo založeno roku 2007 a sídlí v obci Marefy u Bučovic (28 km od Brna), je vlastně takový rodinný azyl pro opuštěná a handicapovaná zvířátka - psy, kočky a také prasátka. Provozovatelé útulku zrekonstruovali dům, ve kterém kdysi sídlila chovatelská stanice a vytvořili v něm obytné prostory jak sami pro sebe, tak pro zvířata - v areálu se nacházejí kotce, venkovní voliéra pro kočky, stáje i ordinace. Všechna zvířata mají možnost pohybu jak v domě, tak venku. Pro psy i prasata jsou zřízeny venkovní vytápěné kotce/chlívky.

Jelikož je to nezisková organizace, funguje z vlastních zdrojů a darů, o zvířata pečují dobrovolníci.

Kočičky i pejsci jsou čipovaní, očkovaní a samozřejmě i zbaveni parazitů, prováděna je i kastrace. I když je kapacita útulku poměrně vysoká, je stále plno (momentálně stop stav). Zvířátka, která jsou momentálně v nabídce, lze sledovat na stránkách sdružení.

Co se týče prasátek, ta rovněž hledají domov, ale pouze u majitelů, kteří nekonzumují maso (přirozeně). Prohlížet můžete zde.

V útulku však žijí mimo tato nabízená zvířátka i stálí obyvatelé, kteří z určitých důvodů nemohou být nabídnuti k adopci. Těmi důvody může být např. špatný fyzický či psychický stav, kdy by zvířeti neprospělo, aby se odloučilo od svých pečovatelů a změny by jen těžce snášelo. Jedná se o kočičky, pejsky, ale také ovečky, slepice a želvy, o zvířata zachráněna před porážkou/testováním a podobnými nehezkými osudy. Všechny tyto obyvatele můžete prohlížet zde.

Jako každá nezisková organizace, je i útulek Tibet vděčný za jakýkoli příspěvek, ať už peněžní či materiální (tzn. krmivo, deky, ručníky, pelechy, čistící prostředky, prací prášky atp.) Pomoci můžete i jako dobrovolník úklidem či vyvenčením pejsků. Pokud chcete přispět a ještě z toho mít něco pro sebe (něco víc, než jen dobrý pocit), lze momentálně zakoupit kalendář na rok 2016 s nádhernými kresbami MVDr. Simony Kovaříkové. Bližší info zde.

Já osobně tomuto projektu velmi fandím. Vždycky bylo mým snem vytvořit něco podobného, udělat dobrý skutek a zachraňovat zvířata ve velkém. Samozřejmě však vím, že to v žádném případě není jednoduché a stojí to neskutečné množství úsilí a práce. Proto před těmi, kdo zřídili nejen tento útulek, ale i další, smekám. Mají můj obrovský obdiv za to, jak dokáží pomáhat a dělat opuštěné zvířecí dušičky šťastnější. Myslím, že to, co jim ta zvířata dají na oplátku, všechnu lásku, vděčnost a pozitivní energii, plně vynahrazuje a ještě převyšuje všechno to, co do toho vložili a můžou si být jistí, že na tomto světě odvedli velký kus práce, která má smysl.
Také bych se někdy ráda vypravila na výlet a útulek navštívila, přivezla nějaké užitečné věci a případně i pomohla, kdyby bylo potřeba.

Slepice v nouzi

Slepice v nouzi je iniciativa, která vznikla v České republice a která vychází z filozofie, že slepice není jen hloupé stvoření a stroj na vajíčka, ale má stejně jako všichni živí tvorové právo prožít kvalitní a šťastný život.

Jelikož slepice (a samozřejmě i jiná zvířata) ve velkochovech velice trpí, chtějí lidé ze Slepice v nouzi bojovat za lepší život pro ně. To se děje tak, že vykupují slepice z velkochovů a ty si pak mohou lidé adoptovat a vzít si je domů, případně je možná i virtuální adopce.
Rovněž se tato organizace snaží ukázat, že slepice není hloupá, jak si mnoho lidí myslí, ale že jsou to jedineční, citliví a inteligentní tvorové. (Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že opravdu jsou.)
Zároveň je jejich cílem spolupracovat s podobně smýšlejícím organizacemi a společně se snažit o zlepšení podmínek pro všechna hospodářská zvířata.

Ve velkochovech jsou slepice likvidovány v raném věku, hned, když přestanou splňovat normy snášení vajec. Chované doma, v kvalitních podmínkách, s dobrou stravou a bez stresu se však mohou dožít i 10 let.
Pokud se chcete dozvědět víc, pak v tomto článku na mém blogu.

Takto to nemá vypadat...

A jak tedy může člověk pomoci?
Způsobů je několik. Samozřejmě pro každého není možné, aby si domů vzal slepici. Pokud se ale člověk pro adopci opravdu rozhodne, může to udělat buď skrz organizaci nebo zajet přímo do velkochovu a slepice/slepici odkoupit tam. Jinak je možnost vypomáhat jak finančně, tak materiálně. Pro bližší info klikněte zde.

Zapojit se člověk může také jako dobrovolník a pomoci organizaci různými způsoby. Ať už je to komunikace se zájemci o adopci a s velkochovy, grafické práce, jednání se sponzory, organizace předávky,...Lidé ze Slepice v nouzi ocení každou pomoc. Bližší info

Můžete si také zakoupit výrobky jako jsou placky, knihu či ceduli na plot. Výtěžek jde samozřejmě na podporu slepiček. Výrobky naleznete zde.

Pokud vás tedy tato iniciativa zaujala a chtěli byste se dozvědět více či případně pomoct, naleznete informace na oficiálních stránkách nebo na stránkách na Facebooku.

Sojové plátky zapečené s tavenýrem

Zkoušela jsem veganskou obdobu kuřecího masa zapečeného se sýrem, které měl na oběd zbytek rodiny a dopadlo to moc dobře. Chutnalo dokonce i masožravcům!

Co budeme potřebovat?

• sójové plátky
• bujon či koření na vaření plátků (dávám sojovku, libeček, sladkou papriku, grilovací koření, pepř, chilli)
• rostlinný sýr Tavenýr
• cibule
• sůl, pepř
• sladká paprika
• olej

Jak na to?

1. Plátky si uvaříme v bujonu či ve vodě s dostatečným množstvím koření. Necháme je vychladnout a pak z nich důkladně vymačkáme vodu. Vývar nevyléváme.
2. Zapékací misku vytřeme olejem, naklademe do ní plátky, zlehka je osolíme a opepříme, poklademe na ně na měsíčky nakrájenou cibuli a nastrouhaný tavenýr. Na vrch zasypeme paprikou.
3. Dáme péct do trouby, průběžně podléváme vývarem, který nám zbyl z vaření plátků. Zapékáme, dokud se tavenýr neroztopí a pokrm nechytne křupavou kůrčičku.

Dobrou chuť! :)

Vánoční raw kuličky třikrát jinak

(zhora: perníkové kuličky, lanýže, raffaello)

Sice už máme Štědrý den za dveřmi, ale pokud byste třeba měli dojem, že jste napekli málo cukroví, můžete narychlo zkusit splácat ještě tyhle veganské raw kuličky. Nejsou náročné na přípravu ani na suroviny, jediné, co budete potřebovat, je alespoň trochu výkonný mixér. Lze použít jak stolní, tak tyčový, s tím tyčovým to ale bude větší "piplačka", zvlášť pokud máte takového chudáčka, jako mám já. Ale zvládla jsem to i s ním, takže se toho nebojte a určitě tyhle kuličky zkuste, jsou opravdu dobré a vypadají hezky.

1. (Růžové) Raffaello kuličky s brusinkami

Na úvod musím říct, že tyto kuličky vůbec nemusí být růžové. Mě zrůžověly proto, že jsem je sladila datlovým sirupem, který je prostě tmavý a hmotu zabarví. Pokud je chcete mít bílé, použijte nějaký více čirý sirup, např. agávový. Pozor ale na rozdílné sladivosti, agávový sladí více než datlový! Uvedené množství sirupu je tedy spíše orientační, raději dejte méně, ochutnávejte a podle potřeby přidávejte. Já třeba nemám ráda příliš sladké, proto jsem to nijak nepřeháněla.

Co budeme potřebovat?

• 200 g kokosu
• 20 g kokosového oleje
• vanilkové sójové mléko podle potřeby (nebo jakékoli jiné, případně vodu)
• 2 lžíce datlového (nebo jiného) sirupu
• půl lžičky vanilkového aroma
• špetka soli
• mandle
• lžíci sušených brusinek
• kokos na obalení

Jak na to?

1. Nejprve se pokusíme umixovat strouhaný kokos se solí na hmotu. Pokud nemáte výkonný mixér, asi to moc dobře nepůjde, ale zkuste aspoň trochu, je to lépe pojivé, jelikož pustí tuk. ¨
2. Když máme rozmixováno, přidáme rozpuštěný kokosový olej a sirup, podle potřeby tekutinu (mléko / vodu) a mixujeme, dokud se vše nepromísí a nevznikne souvislá hmota. 
3. Brusinky nakrájíme na menší kousky a zapracujeme do hmoty.
4. V případě potřeby dáme hmotu ztuhnout do lednice. Pak tvarujeme kuličky, do jejichž středu vložíme mandli a na závěr je obalíme v kokosu.

2. Perníkové kuličky

Tyhle kuličky jsou dost sladké, proto neuvádím žádné sladidlo. O vše se postarají datle.

Co budeme potřebovat?

• hrnek datlí
• půl hrnku ovesných vloček rozemletých na mouku
• 1 lžíce perníkového koření
• 2 lžíce drcených lískových oříšků
• oříšky na obalení
• voda / mléko podle potřeby

Jak na to?

1. Rozmixujeme (vypeckované) datle. 
2. Vsypeme oříšky a koření a zase krátce promixujeme. Pokud je hmota příliš tuhá, přidáme vodu.
3. Postupně přisypáváme rozemleté vločky.
4. Ze vzniklé hmoty tvarujeme kuličky, které obalíme v rozdrcených oříšcích.

3. Datlové lanýže

Moje favoritky. Škoda, že jsem jich udělala nejmíň, takhle asi nikomu nenabídnu :-D

Co budeme potřebovat?

• hrnek datlí
• 2 lžíce drcených lískových oříšků
• 2 lžíce kakaa
• kakao na obalení
• (kávový rum)

Jak na to?

Postup je naprosto stejný jako u předchozích receptů. Prostě rozmixujeme datle, poté přidáme oříšky, kakao, vytvoříme kuličky a obalíme v kakau.

Tak dobrou chuť a šťastné a veselé Vánoce, během kterých však nebudete myslet jen na sebe a na svůj požitek, ale i na všechny živé tvory, kteří nemají tu"výhodu" být lidmi a kteří ani na Vánoce ani v žádný jiný den v roce nepoznají, co je to štěstí. V neposlední řadě také na zvířátka bez domova, která budou trávit svátky za mřížemi útulku. 

Buďte soucitní a zkuste prožít Vánoce bez podpory krutosti.

Děkuji...

Čert hledá domov

Edit: 7.12. našel Čertík domov :) Poprvé v životě bude trávit Vánoce s lidmi, kteří ho mají rádi. Držme mu palce, ať už se má jen a jen dobře!

Čert je pejsek, se kterým se život nemazlil. Po pěti letech strádání mu konečně někdo podal pomocnou ruku a zachránil jej z otřesných podmínek, ve kterých byl nucen žít. Čert by si však zasloužil ještě mnohem víc: NOVÝ DOMOV.
Dočíst jste se o něm mohli už v předchozích článcích (útulkové reflexe). V útulku se nachází přes 8 měsíců a stále o něj nikdo neprojevil zájem. Proto jsme se s naší vedoucí rozhodly, že uděláme větší akci, natočíme s ním video, sepíšeme jeho příběh a budeme jej sdílet, kde to jen půjde. Snad to pomůže, protože Čertík je úžasný pejsek, který si nezaslouží, aby trávil svůj život za mřížemi.

Podívejte se tedy prosím na video s ním, případně sdílejte, ať Čertovi najdeme domov!

Čertův příběh

Čert byl několik let držen zavřený bez možnosti výběhu v kotci s polorozpadlou boudou, podlahou pokrytou blátem a výkaly, neměl si ani kam lehnout nebo sednout. Místo misek plesnivé a zabahněné kastroly. Lidé bydlící okolo věděli, jak žije, ale nejednali.  Bylo zjištěno, že byl Čert dokonce svým „majitelem“ bitý, což bylo zřejmé už z toho, jak moc se jej bál.

Naštěstí byl Čert zachráněn lidmi z Moravskoslezského spolu na ochranu zvířat a umístěn do útulku. Začátky byly složité, jelikož Čertík ve svém životě nepoznal nic hezkého, nevěděl co je to pohlazení a vlídné slovo a od lidí očekával jen to špatné. Bál se doteků, nechtěl vylézt z kotce, ve kterém jen vystrašeně ležel.

Postupem času však začal zjišťovat, že lidé kolem něj jsou na něj hodní, dávají mu dobroty, hlavně piškotky, které má moc rád, má díky nim suchý kotec, teplou deku a spoustu hraček. Krok za krokem začal projevovat větší důvěru, už se neoháněl, když na něj chtěl někdo sáhnout.

Dnes už u Čertíka můžeme vidět obrovský pokrok. Po psychické stránce je na tom mnohem lépe, miluje hračky, které si s sebou bere na procházky, moc rád aportuje. Je velmi chytrý, učenlivý a dobře ovladatelný, po ostatních psech nevyjíždí. Jediné, co potřebuje, je trpělivost a laskavý přístup.  Ty, na které je zvyklý, má rád a vítá je, na ostatní potřebuje trochu více času, ale není se čemu divit, po tom všem, co prožil. Zaslouží si trpělivého a majitele, u kterého jeho zraněná psí duše najde pochopení. Majitele, který jej bude mít rád, bude se mu věnovat a vynahradí vše, čeho se Čertovi několik let nedostávalo. Čertík se mu jistě odvděčí svou láskou a důvěrou a bude mu věrným přítelem. 

My, kteří jsme jej mohli poznat a sledovat, jak se z ustrašeného a ztrápeného psa stává veselý pes s chutí do života, mu ze srdce přejeme, aby takového majitele našel.

Pomozme mu tedy najít pána, po jehož boku prožije krásný život, který si tak moc zaslouží!

Moje první tetování v TataTattoo (Vegan-friendly studio)

Dneska jsem tu s takovým článkem, který se netýká primárně ochrany zvířat, ale určitě s ní souvisí. Protože stejně jako jsou na zvířatech testovány kosmetické produkty a čistící přípravky, jsou na nich testovány také tetovací barvy a další produkty, které se při tetování používají. A jestli se vám stejně jako mi příčí představa, že jen kvůli tomu, aby mohl mít člověk tetování, musí trpět zvíře na pokusech, ale  přesto po nějaké té kérce toužíte, není v dnešní době vůbec problém vyhovět svým požadavkům a najít si tetovací salon, který je vegan friendly.

Co se mne týče, vždycky se mi líbili vizuálně zajímaví lidi s tetováními, piercingy, tunely, barevnými vlasy a tak dále. Ke svému vlastnímu tetování jsem se ale odhodlávala dlouho, jednak z toho důvodu, že jsem měla strach (nemám zrovna dobrý pocit, když vidím jehlu) a za druhé proto, že jsem si chtěla pořádně promyslet, co si na svou kůži dám a co tam také na věky zůstane. Proto jsem chtěla něco, co bude vyjadřovat to, co mám ráda a co vždy ráda mít budu. Rozhodla jsem se tedy pro tetování, které bude vyjadřovat lásku ke zvířatům a navíc (a především) bude památkou na moje kočky, které už bohužel nežijí. Jedná se o nápis "Paw prints on my heart", tedy "Otisky tlapek na mém srdci" a nechala jsem si jej vytetovat necelých 10 cm pod klíční kost.

A teď už k samotnému tetovacímu studiu. TataTattoo se nachází v centru Olomouce na ulici Ztracená, otevřeno bylo teprve letos, ale už má poměrně dost spokojených zákazníků. (Mimochodem, je propojeno s eko kadeřnictvím Zelená hlava, které provozuje manželka tatéra). Upřímně, nejprve jsem chtěla zvolit spíše studio, které už je trochu zavedenější a ověřenější, ale když jsem viděla, že TataTattoo je vegan friendly (používají barvy značky Intenze), brala jsem to jako znamení a objednala se :-D
Mnou požadovaný motiv byl malý, takže se nedá mluvit o žádném velkém tetování (nicméně je v plánu, tohle byla jen zkouška, abych věděla, jaké to je :-D), nicméně s tetovacím studiem jsem byla moc spokojená. Cítila jsem se tam opravdu dobře, také díky sympatickému panu tatérovi a tetování mě hrozně bavilo :-D Čekala jsem větší bolest nebo nějaké nepříjemné pocity, nicméně musím říct, že mi byl ten proces spíše příjemný, takže nevím, jestli by byl příjemný opravdu každému nebo jsem prostě jen masochistka. Jednalo se spíše jen o takové škrábání a to musím ještě podotknout, že když mě škrábne kočka, bolí to víc. Tak uvidíme, co budu říkat na rozsáhlejší tetování na jiném místě.
Každopádně jsem moc spokojená s provedením i kvalitou a i s celkovým přístupem a vstřícností v tomto studiu.

Takže na závěr už bych chtěla jen dodat, že TataTattoo přeju hodně úspěchů a jen samé spokojené zákazníky!

TOP 5 potravin, které jsem objevila na veganské stravě

Uff...Už jsou to více než dva měsíce, co jsem naposledy napsala článek. Co naplat, asi jsem měla zajímavější a důležitější věci na práci :) Ale teď bych chtěla zase trošku zamakat a dát nějaké články do kupy. Co mě však mile překvapilo, je fakt, že i přes mou neaktivitu navštěvovalo blog docela slušné množství lidí (rozuměj: víc než nula denně). Což ve mě vzbuzuje pocit, že psát má stále smysl.

Jelikož od začátku října studuju ve Vídni, můžete se těšit i na nějaké zprávy z tohoto města, hlavně asi typu "vegan ve Vídni" a tak podobně. Nějakou dobu teď nebudou přibývat moje reflexe z útulku, protože tam teď prá měsíců nebudu pracovat. Tak na ty si musíte počkat do února :-P

No a teď už k tematice dnešního článku. Po přechodu na veganství jsem objevila strašně moc potravin, o kterých jsem do té doby ani netušila, že existují. Ostatně jako asi většina lidí, která se nikdy nezajímala o vegetariánství, veganství a jiné alternativní způsoby stravování. Proto také asi panuje mezi lidmi přesvědčení, že vegetariáni se živí kořínky a trávou a vegani...asi kamením.
A světe div se, ono existuje několik náhražek masa a to nejen ze sóji! A všechna ta rostlinná mléka, jogurty, dezerty...A všechny ty finty, jak udělat alternativu pokrmů, kde se běžně používají vajíčka. Člověk do toho prostě musí hlouběji nahlédnout, aby zjistil, že po vypuštění živočišných produktů se opravdu o nic neochudí, ani po stránce chuti ani po stránce živin. Někdy možná trochu ochudí peněženku, ale to už je...riziko podnikání :D Navíc si myslím, že investice do kvalitní stravy se vyplatí a je to jedna z nejlepších investic, kterou můžeme ve svém životě provést.

Musím říct, že snad 99% veganských potravin, které jsem kdy vyzkoušela, mi zachutnaly. Nebudu se tedy rozepisovat o všech, ale přináším Vám 5 těch nejlepších potravin, které jsem za svou roční veganskou kariéru objevila. Netvrdím, že jsou svojí podstatou všechny vyloženě veganské, nicméně právě vegani jsou ti, kdo je hojně využívají.

1. Tempeh

Tempeh se vyrábí fermentací sójových bobů a jeho původ nalezneme na Jávě, proto se mu také říká javánské maso. Funguje tedy jako plnohodnotná náhražka masa, obsahuje hodně proteinů, je bohatý také na vlákninu a vitaminy.
Mě chutná především ten uzený, případně smažený či marinovaný, čistý tempeh bez úpravy jsem ještě neměla, ale slyšela jsem, že je pěkně hnusný a navíc jsem na něj ani nikde nenarazila :D. Ale ten uzený, to je lahoda. Určitě jej ocení ten, kdo má rád jakékoli vyuzené potraviny, ať už salámy či sýry. Je dobrý jen tak na chleba, či na "medu" nebo na "smetaně". Oba recepty naleznete na blogu. Naposledy jsem z něj zkoušela udělat veganské Sloppy Joes, které mi také velmi chutnalo, proto i na tento recept se můžete těšit.
U nás jej seženete ve zdravých výživách, Bille či Globusu. Zatím jsem narazila jen na dvě firmy, které jej vyrábějí. a to Sunfood a Kalma, ale googlila jsem a vygooglila i nějaké další.

2. Ďobáčky

"Chuť masa, síla přírody." Jakože mňam. Chutnají i masožravcům. Studené i teplé. A co že to tedy vlastně je? Jsou to vlastně sójové nudličky v pikantnější kořeněné marinádě (ale jaké je tam koření, to výrobce přesně neuvádí, asi výrobní tajemství :-P), takže jsou vhodné k okamžité konzumaci, nemusíte je nijak dále upravovat, což se hodí, když chce člověk vyrobit nějakou dobrou rychlovku. Obsahují železo, vápník a vlákninu, takže super. A navíc, jak uvádí obal, "přispívá k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi."
Já je často používám do rizota nebo do směsi k plnění tortil. Vhodné jsou také na cestování.
Jsou k dostání od firmy Kalma. K sehnání pak ve zdravých výživách nebo v Globuse.

3. Mandlové mléko

Přesouváme se od náhražek masa k náhražce živočišného mléka. Mezi všemi těmi sójovými, rýžovými, ovesnými a tak dále a tak dále, je mým favoritem mléko mandlové. Je teda dost drahé a já jsem po něm dlouho nesáhla i z toho důvodu, že mi kamarádka řekla, že jí vůbec nechutnalo. Jenže pak si ho koupila moje spolubydlící, které shodou okolností také nechutnalo, proto mi jej dala. A asi je to u tohoto mléka tak, že ho buď miluješ, nebo nenávidíš, protože mi zachutnalo na první dobrou. Bylo to mléko od Alpra, které má obecně mléka chuťově asi nejlepší, hlavně sójové nemají tu sójovou pachuť :D, cenově jsou však o třídu výš. Toto mléko je vyrobeno z lehce opražených mandlí, což jde cítit, trošku mi ta chuť připomínala arašídové máslo :-D Zakoupit jej lze ve verzi "original" nebo "unsweetened", tedy neslazené. Já jsem si z něj v létě dělala frappé a musím říct, že lepší jsem nepila. Takže jednou za čas, proč ne?

4. Hraška

Český výrobek Hraška, tedy ochucená hrachová směs, je takový malý zázrak, který má mnohostranné využití. Existuje v několika verzích. První slouží k obalování, kdy smícháním s vodou vytvoříte konzistenci podobnou rozšlehanému vajíčku. Výborný je např. chleba v hrašce, ve které se obalí stejně právě jako ve vajíčku. Druhá verze slouží k zahušťování. Já používám jak na obalení tak zahuštění Hrašku obalovací, její složení je téměř totožné s tou druhou, obsahuje navíc česnek a chilli, takže je pikantnější. No a pak máme třetí verzi, a to vanilkovou. Tato Hraška se používá při pečení (kde by se normálně použilo vajíčko), do nákypů, lze z ní vyrobit palačinky (z té slané zase omelety, abych nezapomněla), nebo jako sladké těstíčko na obalování ovoce.
Hraška je bezlepková, bezcholesterolová, bez barviv a konzervantů, je dobře stravitelná. Pokud si chcete přečíst, jaké pozitivní vlastnosti má, pak čtěte zde.
Koupila jsem ve zdravé výživě, ale prodávají ji tuším i některé Billa obchody.

5. Lahůdkové droždí

Tohle droždí je úplně jiné, než co si člověk pod pojmem "droždí" asi normálně představí. Není to takové to droždí v kostce, které (alespoň mi) smrdí. Je to droždí v prášku, vypadá jako jemná strouhanka a slouží k ochucování (obsahuje slad). Můžete ho použít do pomazánek, salátů, omáček...kde vás jen napadne. Já jím často sypu např. špagety nebo jen chleba namazaný pomazánkou atp. Navíc konzumací lahůdkového droždí také prospějete svému zdraví - obsahuje vitamin B, dále pak bílkoviny, minerální látky a volné aminokyseliny, díky čemuž zvýšíte nutriční hodnotu svého jídla. Takže se ho neděste, je moc dobré! :)
Já mám doma zrovna balení od Country Life, zakoupeno ve zdravé výživě.

A co vy? Jaká je vaše Top Pětka? :)